Ve čtvrtek 7.5. se 14 rodin s dětmi se zdravotním postižením – bývalých aktivních členů Klubu Klokánek sešlo v překrásném prostředí Jizerských hor v penzionu Kořínek v Příchovicích u Kořenova na svůj první ozdravný pobyt.

    Rodiče dětí, po odchodu ze sdružení zjistili, že si stále mají co říci, potřebují mezi sebou probrat znalosti a zkušenosti, rozptýlit obavy. Rovněž dětem s nejrůznějším zdravotním postižením je bez sebe smutno, chtějí se i nadále scházet se svými kamarády, navzájem se ovlivňovat a zjišťovat, že nejsou se svým postižením samy.. Zkrátka šikovné maminky našly částečně bezbariérový objekt,  který v kombinaci s čistým horským vzduchem plně splňoval naše potřeby. Domluvily vše potřebné – od náplně celého dne tj. tvůrčí dílny, výlet, soutěže, až po rozmístění nábytku v pokojích kvůli vozíkům a např. mletou dietu.  Po příjezdu jsme nemuseli hrát  žádné seznamovací hry,  rovnou nám naše matky – organizátorky nastínily schéma dalších dní  a my zahájili turnaje v kartách, pinpongu,badmintonu  a kulečníku. Celé páteční dopoledne jsme věnovali zdobení triček několika různými metodami: kresby na textil textilními barvami,  přenášení obrázků pomocí transparentí tužky, tupování pomocí šablon a  savování. Vznikla tak nádherná dílka  ne nepodobná rodině Simpsonových,  postavičkám z večerníčku Pat a Mat, dinosaurům atd. Maminky ač nemuseli procvičovat svou jemnou motoriku se rády zapojily a vytvořily si svá vlastní ornamenty malovaná trička, zdobená aplikací skleněných kamínků.  Po obědě jsme  objevovali krásy Mumlavských vodopádů , prošli liščí stezku, a nejodvážnější vytrvalci se svezli  mašinkou „zubačkou“.   Večer byla samozřejmě stezka odvahy, kde nechyběli Ježibaba  s Ježidědkem, Jezinka a další strašidla. Dobrodružství bylo, když se přihnala bouřka a strašidla se jen tak tak stihla schovat. Sobotní dopoledne bylo opět věnované tréninku našich  prstíků, přesnosti, vytrvalosti a sebeovládání. Malovali jsme dřevěné výřezy a tak se z kousku překližky vynořovali na svět kočky, krokodýli,husy atd. Kdo měl ještě chuť, mohl si vybrat z nepřeberné zásoby sádrových odlitků a vybarvovat. Na odpolední ozdravnou vycházku někteří rodiče nevyrazili -připravovali pro ostatní pestré soutěžní odpoledne.. Na každém stanovišti čekal děti jeden úkol, provázený jednou pohádkovou postavou. V nedělní dopoledne po vyhlášení výsledků a předání diplomů, se začali rodiče připravovat na cestu domů a my si uvědomili, že náš společně strávený úžasný prodloužený víkend se chýlí ke konci. Byli jsme moc smutní dokonce i nějaká slzička ukápla. Útěchou nám snad bude další , v pořadí již II. (ne)organizovaný pobyťák.

    Na jedné straně byl  celý ozdravný  pobyt  hrazen rodiči v plné výši  bez. sponzorů a dotací, na straně druhé byl takový, jaký jsme si ho udělali. Bezprostřední, obohacující, podmětný, nestresující, bez hádek a konfliktů. Vyráběli jsme spolu, protože jsme vyrábět chtěli, hráli jsme si, protože jsme si hrát chtěli, soutěžili jsme, protože jsme soutěžit chtěli.  Zkrátka byli jsme spolu, protože jsme spolu být chtěli.